V zaměstnání je nárok na dovolenou za kalendářní rok (4, 5 nebo 8 týdnů) nebo na poměrnou část dovolené (už po 4 odpracovaných týdnech). Od začátku roku 2024, bude nárok na dovolenou i u dohody DPP a DPČ. Podmínky pro čerpání dovolené nebo pro proplacení se nemění.
Na dovolenou, vzniká v zaměstnání nárok, už po 4 odpracovaných týdnech. Na dovolenou, budou mít od roku 2024, nárok i ti, kdo pracují na dohodu DPP nebo DPČ. Podmínky pro čerpání dovolené nebo její proplacení, budou u dohody stejné, jako u všech ostatních zaměstnanců.
Podmínky pro nárok na dovolenou, které stanovuje zákoník práce, se výrazně měnily před dvěma roky (nové podmínky pro dovolenou platí od roku 2021).
Další změny pro dovolenou, přinesla i aktuální novela zákoníku práce 2023 (od začátku roku 2024, bude nárok na dovolenou i pro dohody).
Všichni zaměstnanci, mohou mít nárok na dovolenou (i ve zkušební době). Buď se jedná o dovolenou za celý kalendářní rok (minimálně 4, 5 nebo 8 týdnů). Nebo může být nárok na poměrnou část dovolené (například při nástupu do nového zaměstnání v průběhu roku).
Mezi základní podmínky pro nárok na dovolenou patří:
Pro výpočet poměrné části dovolené, je potřeba znát několik údajů:
Od začátku roku 2024 (od 1. 1. 2024), bude nárok na dovolenou i u dohody o provedení práce a u dohody o pracovní činnosti.
Na dovolenou bude u dohody nárok, po 80 odpracovaných hodinách (4 týdny, resp. 28 dní). Pro výpočet nároku na dovolenou, se u dohody bude používat „fiktivní“ týdenní pracovní doba 20 hodin.
Všechny ostatní podmínky pro nárok na dovolenou, pro čerpání dovolené nebo i pro proplacení dovolené budou stejné, jako u ostatních zaměstnanců.
Viz: Kalkulačka: Výpočet dovolené u dohody DPP a DPČ od roku 2024
Podle zákoníku práce, rozhoduje o termínu čerpání dovolené zaměstnavatel. Ten má řadu povinností:
Jinak ale rozhodnutí o schválení nebo neschválení dovolené v termínu, který požaduje zaměstnanec (o prázdninách, o vánocích, apod.), rozhoduje zaměstnavatel.
Měl by sice přihlédnout k tomu, co požaduje zaměstnanec. Roli ale hrají i provozní důvody, takže končené slovo o termínu dovolené má šéf.
Zaměstnanec může pouze navrhnout termín dovolené, nemá ale žádný „nárok“ na schválení požadovaného termínu.
Jsou jenom dvě výjimky, kdy zaměstnanec není závislý na schválení termínu dovolené.
První výjimkou je čerpání dovolené, ihned po skončení mateřské dovolené, před začátkem rodičovské dovolené.
Žena na mateřské, která chce po skončení MD čerpat řádnou dovolenou, o ni nemusí žádat. Stačí jí oznámit čerpání dovolené, před začátkem rodičovské.
Druhou výjimkou, kdy pro termín dovolené nepotřebujete schválení od šéfa, je čerpání převedené dovolené z minulého roku.
Pokud vám zaměstnavatel nenařídil termín čerpání převedené dovolené do 30. 6., pak si o termínu dovolené můžete rozhodnout sami.
Zaměstnavatel má podle zákoníku práce i právo, zrušit již schválený termín dovolené. Dokonce má právo zaměstnance odvolat z dovolené, na kterou již odjel.
V takových případech, ale zaměstnavatel přebírá zodpovědnost i za náklady spojené se zrušenou nebo přerušenou dovolenou.
Musel by zaplatit například storno poplatky, nebo uhradit i náklady spojené s neplánovanou cestou zpět do ČR, apod.
Během dovolené, nemá zaměstnavatel právo vyžadovat po zaměstnanci, aby byl jakkoliv na příjmu. Ani na telefonu, ani na emailu.
Zaměstnanec rozhodně nemá žádnou povinnost, aby během dovolené zvedal telefon. A neplatí to jen pro dovolenou.
Platí to obecně kdykoliv mimo pracovní dobu (výjimkou může být nařízená pohotovost, ale ta by měla být adekvátně zaplacena). Na příjmu tedy nemusíte být ani odpoledne/večer nebo v noci. Ani o víkendu nebo ve státní svátek.
Zaměstnavatel má nárok pouze na 8 hodin vašeho času (resp. na jiný počet hodin, za který vám platí). Na nic dalšího už nárok nemá (s výjimkou nařízené práce přes čas, ale ta musí být také zaplacena, nebo je nárok na náhradní volno).
Pokud vám zaměstnavatel volá na dovolenou, pak máte plné právo ho „poslat někam“. Nebo telefon vůbec nezvedat, či nereagovat na jakékoliv zprávy. Jakákoliv sankce za to, že jste nezvedli telefon během dovolené, by byla protiprávní.
Nárok na proplacení nevyčerpané dovolené, je podle zákoníku práce pouze při ukončení zaměstnání. Jinak není možné dovolenou proplácet. Dovolená se musí buď vyčerpat (do konce kalendářního roku), nebo se převádí.
Proplacení dovolené, je možné jen při výpovědi (nebo při ukončení pracovního poměru dohodou). Pak by společně s poslední výplatou, měla být vyplacena i adekvátní náhrada mzdy, za nevyčerpanou dovolenou.
Zákoník práce ukládá zaměstnavateli povinnost, aby zajistil čerpání dovolené ještě před koncem kalendářního roku.
Pokud budete požadovat převedení dovolené bez nějakého vážného důvodu (jen proto, abyste příští rok měli více hodin dovolené, protože se vám to tak hodí), pak vám zaměstnavatel nemusí vyhovět.
A může vám nařídit i čerpání dovolené v termínu, který vám nevyhovuje (musí to ale oznámit 14 dní předem).
Zákoník práce připouští převedení dovolené, jen pokud existují nějaké vážné provozní důvody na straně firmy. Nebo pokud jsou nějaké vážné osobní překážky na straně zaměstnance (například neschopenka, rodičovská, a různé další).